Zima na Zélandu stojí totálně za piču. A piča se teď může říkat, sem čet na fejsu, že podobný sprosťárny už používá kde kdo, tak co. Proč to stojí zrovna za ni? Protože tu obecně nemrzne, a tím, že tu nemrzne, tak si místní myslej, že to tu je jak u sousedů v Austrálii, kde je teplota asi o sto dvacet stupňů víc, a tím, že si místní myslej, že tu vlastně žádná zima nejni, nenosej nikdy žádný zimní věci, po městě furt choděj v žabkách a hlavně neizolujou, chápeš? Voni NEIZOLUJOU. Myslím, že jsem za celej svůj život neslyšel tolikrát skloňovaný slovo ILOZACE jako v posledním měsíci mezi místníma Evropanama, a to mám maturitu z pozemního stavitelství. Každej normální Evropan totiž buď žije na jihu Španělska, že jo, nebo má narvanej barák polystyrenem od sklepa po střechu. Tady ale na ten bílej materiál při stavbě domů nikdo nemyslí a slovo "izolace" je mezi stavařema furt tabu. "Izolace? Myslíš jako proti zvuku?", zní odpověď každýho kiwáckýho stavaře na dotaz, proč ty zdi nechávaj dutý a nenarvou tam aspoň starý noviny jako izolaci. Každej kiwák má totiž v hlavě poblázněnou rovnici "nesněží = není zima" - ale tak to prostě nefunguje, prostě ne, ne, ne, ne a ne. Že je venku 5 stupňů máš v paži, že jo, prostě si vezmeš tři štyry svetry a máš, jenže když máš od rána do večera v baráku úplně tu stejnou teplotu (resp. zimnotu), brzo tě začnou ty tři vrstvy votravovat, že jo, dyť s něma si nemůžeš ani rozmrazit lahváč v mikrovlnce, jak seš s něma nemotornej.
Úplný vrchol všeho pak je, když je venku jasno, protože to znamená, že nad ránem bude mrznout. A to je teprv dílo čéče, protože tady nic není na mrznutí připravený a zamrzá voda, nejezdí emhádéčko (resp. ty dva autobusy, který jsou 2 jen proto, aby zdejší oficíři mohli psát na svý webovky, že město používá "několik dopravních prostředků"), protože zimní pneumatiky jsou tady exotický jako deštnej prales v Brazílii, auta nemůžou nastartovat, na stavbě se nepracuje a celkově se na pár hodin vždycky zastaví svět. Mám však to ohromné štěstí v tom, že žiju v nejdeštivější a největrnější oblasti na Zélandu, takže průměrně 1 jasný den v zimním měsíci se ještě dá přežít. Normální den, tzn. každej den, prší. Když neprší, je zatežno a víš, že bude za chvíli pršet. V takový dny můžeš dělat leda tak jedno. Hádej co - má to 0,7 litru a stojí to krásnejch 40 dolarů, typicky to topí jen jeden den a ten druhej máš tendenci přísahat, že tak drahý a bolehlavý topení už nikdy více, a přitom v podvědomí víš, že v den třetí, vymrzlej jak sobí lejno, vezmeš krám s názvem "Big Barell" útokem a resetuješ posvátnej čas třetího dne a uděláš z něj den první.
Další unikátností zélandský zimy je to, že trvá většinu roku. Místní často rozlišujou jen 2 roční období - léto a zimu. Léto trvá od prosince do března, zbytek roku je zima. A jakože fakt že jo. Třeba v Evropě je typický pro podzim to, že opadává listí ze stromů. Jeden místní tramp mi řekl, že všechny opadavý stromy na Zélandu (a že abys jich pohledal, v buši nejsou vůbec žádný) nejsou zélandský původní druhy a byly sem přinesený bílejma. A protože ten tramp měl kudlu velikou jako moje stehno a hlas hluboký jako moje učitelka dějepisu, který sme přezdívali Bajkal, tak to musí bejt pravda. Takže teďka mám zimu - přesně takovou, jakou jsem měl, když jsem tady takřka před rokem přijel. A to jsem přísahal, že nikdy více. Už žádný přísahy. Fakt. A stejně se mám ve spoku nejvíc. Přísahám.
